06.03.2013 08:19
Postup soudu při doručování písemností určených do vlastních rukou adresáta, který nebyl zastižen, je upraven v ustanovení § 47 odst.. 2 O.s.p. Podle tohoto ustanovení platí, že pokud nebyl adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, doručovatel jej vhodným způsobem vyrozumí, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou v oznámení. Pokud zůstane i nový pokus o doručení bezvýsledný, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tem vhodným způsobem vyrozumí. Pokud si adresát zásilku do tří dnů od uložení nevyzvedne, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Úpravou tzv.. náhradního doručení ve smyslu § 47 odst.. 2 O.s.p. zákonodárce sledoval cíl odstranit případy právní nejistoty způsobené nepreberaním zásilek adresátům. Pro vznik fikce doručení zakotvené v citovaném ustanovení je předepsAno současné splnění několika podmínek, které jsou stanoveny kumulativně; proto pokud z nich není splněna být jen jedna, neuplatní se fikce doručení ve smyslu § 47 odst.. 2 O.s.p. Mezi tyto podmínky patří i skutečnost, že zásilka je doručována na adresu, na níž se adresát v době jejího doručování zdržuje.
(usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 2010, sp. zn.. 4 CDO 338/2009)
Z odůvodnění:
Okresní soud Bratislava I rozsudkem ze dne 10. listopadu 2006 č.k. 14 C 103/2001-184 zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali nahrazení prohlášení vůle žalovaného. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dům, ve kterém žalobci užívají byt na základě nájemní smlouvy z X., nemá charakter bytového domu. Žalovanému nevznikla proto povinnost byt žalobcem odprodat ve smyslu zákona č. 182/1993 Z.z. o vlastnictví bytů a nebytových prostor.
Krajský soud v Bratislavě usnesením z 30. dubna 2009 sp.zn. 3 Čo 138/2009 odvolání žalobců směřující proti výše uvedenému rozsudku okresního soudu odmítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že odvoláním napadený rozsudek byl právnímu zástupci žalobců doručovAno na adresu B. opakovaně 27. a 28. prosince 2006, přičemž zásilka byla dne 28. prosince 2006 uložena na poště. Účinky náhradního doručení ve smyslu § 47 odst.. 2 O.s.p. nastaly po třech dnech od jejího uložení, tj. 2. ledna 2007 v pondělí, protože poslední den lhůty připadl na neděli. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání začala běžet dne 3. ledna 2007 a uplynula 17. ledna 2007. Žalobci podali odvolání až 22. ledna 2007. Odvolací soud proto jejich odvolání jako opožděně podané odmítl.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podali včas dovolání žalobci. Žádali rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a pokračovat v řízení o podaném odvolání. Podle dovolateľů jim odvolací soud svým postupem odňal možnost jednat před soudem ve smyslu § 237 písm. f / O.s.p. Uvedli, že doručování rozsudku prvoinstančního soudu se nekonalo v souladu se zákonem, protože rozsudek byl doručován jejich zástupci JUDr. P. K. na nesprávnou AB, přestože soud měl vědomost o změně adresy jejich zástupce. Žalobci měli zato, že účinky doručení rozsudku okresního soudu nenastaly t když, jak to ustálil odvolací soud, a tedy, že odvolání podali v zákonem stanovené lhůtě.
Nejvyšší soud Slovenské republiky, jako soud dovolací (§ 10a odst.. 1 OSP), po zjištění, že dovolání podal včas účastník řízení (§ 240 odst.. 1 OSP), zkoumal nejprve to, zda tento opravný prostředek směřuje proti rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním (§ 236 a násl. OSP), a bez nařízení dovolacího jednání (§ 243a odst.. 1 OSP) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému takový opravný prostředek je přípustný.
Občanský soudní řád připouští dovolání účastníka vždy, pokud rozhodnutí odvolacího soudu nebo řízení, které mu předcházelo, trpí vadou uvedenou v ustanovení § 237 písm. f / OSP, tj., pokud účastníkovi byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Obecně pod odnětím možnosti jednat před soudem třeba rozumět takový postup soudu, kterým znemožní realizaci těch procesních práv, které účastníkům občanského soudního řízení procesní pravidla přiznávají za účelem zabezpečení spravedlivé ochrany jejich práv a právem chráněných zájmů. Mezi práva, které procesní předpisy účastníkům občanského soudního řízení přiznávají patří nepochybně i právo na přezkoumání věcné správnosti prvoinstančního rozhodnutí v instančního řízení odvolacím soudem na základě včas podaného řádného opravného prostředku za předpokladu, že jeho podání zákon nevylučuje. Podle ustálené soudní praxe se za odnětí možnosti jednat před soudem považuje i takový postup, když odvolací soud zamítne odvolání jako opožděně podané podle § 218 odst.. 1 písm. a / OSP, ačkoli pro takové rozhodnutí nebyly splněny zákonné podmínky (srů. rozhodnutí zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek soudů ČR pod č.. 23, ročník 1994).
Podle dovolacího soudu v přezkoumávané věci o takový případ jde.
Postup soudu při doručování písemností určených do vlastních rukou adresáta, který nebyl zastižen, je upraven v ustanovení § 47 odst.. 2 O.s.p. Podle tohoto ustanovení platí, že pokud nebyl adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, doručovatel jej vhodným způsobem vyrozumí, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou v oznámení. Pokud zůstane i nový pokus o doručení bezvýsledný, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tem vhodným způsobem vyrozumí. Pokud si adresát zásilku do tří dnů od uložení nevyzvedne, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Úpravou tzv.. náhradního doručení ve smyslu § 47 odst.. 2 O.s.p. zákonodárce sledoval cíl odstranit případy právní nejistoty způsobené nepreberaním zásilek adresátům. Pro vznik fikce doručení zakotvené v citovaném ustanovení je předepsAno současné splnění několika podmínek, které jsou stanoveny kumulativně; proto pokud z nich není splněna být jen jedna, neuplatní se fikce doručení ve smyslu § 47 odst.. 2 O.s.p. Mezi tyto podmínky patří i skutečnost, že zásilka je doručována na adresu, na níž se adresát v době jejího doručování zdržuje.
V přezkoumávané věci z obsahu spisu vyplývá, že v době doručování rozsudku soudu prvního stupně byl zástupcem žalobců advokát JUDr. P. K.. Právní zástupce žalobců na jednání před soudem prvního stupně dne 8. listopadu 2006 oznámil, že se změnila jeho adresa pro doručování na novou adresu a to B., (zápis Č.L. 181 spisu). Jak vyplývá z doručenky založené ve spisu (Č.L. 189), okresní soud přesto zásilku, obsahem která rozsudek soudu prvního stupně, řádné doručení na původní adresu zástupce žalobců B.. Jelikož prvoinstanční rozsudek nebyl doručovAno na adresu, na níž se právní zástupce žalobců v době doručování zdržoval, nebyla splněna jedna z podmínek tzv.. náhradního doručení ve smyslu § 47 odst.. 2 O.s.p. Odvolací soud proto nemohl v tomto případě uplatnit fikci doručení dle výše uvedeného zákonného ustanovení. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že nakonec zásilku převzal zmocněnec. Navíc, z doručenky není zřejmé, že se jedná o advokátního koncipienta nebo jiného pracovníka, který byli u advokáta žalobců v době doručování pracovně činný a advokát jejich pověřil přijímáním zásilek (§ 48 odst. 5 OSP). Odvolací soud dospěl tedy k nesprávnému závěru, že v dané věci účinky doručení rozsudku okresního soudu nastaly 2. ledna 2007 a následně, že žalobci podali odvolání opožděně (účinky by nastaly až doručením rozsudku zástupci žalobce na jeho správnou adresu).
Dovolatelia proto opodstatněně namítají, že jim postupem odvolacího soudu byla odňata možnost před soudem jednat (§ 237 písm. f / OSP). Uvedená procesní vada zakládá vždy přípustnost dovolání a zároveň je i důvodem, pro který dovolací soud musí napadené rozhodnutí zrušit.
S ohledem na to Nejvyšší soud Slovenské republiky dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst.. 3 OSP).
V novém rozhodnutí rozhodne soud znovu o nákladech původního řízení a také o nákladech dovolacího řízení (§ 243d odst.. 1 OSP).
Zdroj: http://najprave.sk
Komentáře