Plynutí času – je obecně uplatňovanou právní skutečností na jejímž základě vznikají, mění se, zanikají právní normy.

Doba i lhůta je určitý časový úsek, který může být ohraničený vyjádřením konkrétního počtu dnů, týdnů, měsíců či let nebo i datem. Během tohoto časového úseku jde obvykle o vznik nebo omezení práv a povinností.

Dobou se rozumí časové období, v rámci kterého práva a povinnosti vznikají a trvají nebo na uplynutí kterého zákon váže jejich zánik. Platí zásada, že počíná běžet prvním dnem a končí posledním dnem časového úseku, bez ohledu na to, zda jde o pracovní den, nebo o den pracovního klidu. Doba plyne už od toho dne, kdy nastala skutečnost rozhodující pro její plynutí a zpravidla končí dnem předcházejícím dni, který se svým názvem případně číselným označením v daném kalendářním měsíci shoduje se dnem, kdy začala běžet

Lhůty se rozumí jstejný časový úsek ohraničený začátkem a ukončením plynutí. V tomto časovém úseku se zpravidla vyžaduje, aby účastník vztahu provedl jistou činnost nebo řízení případně se jednání zdržel, tedy nekonal (promlčecí, prekluzivní …). Platí zásada, že počíná běžet následujícím dnem a posledním dnem lhůty je v případě, že připadla na svátek, vždy nejbližší pracovní den po uplynutí určeného časového úseku, pokud to v zákoně není uvedeno jinak . Lhůty v civilním řízení představují konkrétní časové úseky stanovené procesními pravidly k provedení určitého úkonu účastníkem případně jjjjjjiným subjektům z účastneným na řízení. (Števček, Ficovi, OSP)

___ Základní právní úpravu pro běh lhůt představuje ustanovení § 57 OSP, které je obecným pravidlem pro plynutí procesních lhůt v civilním řízení, a to bez ohledu na to zda jde o lhůty zákonné nebo soudcovské, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinkdyž.

___ Běh lhůty určené podle dní je v § 57 odst.. 1 vyjádřeno negativním způsobem, protože „ do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.“ nebo pozitivní řečeno, lhůty určené podle dní začínají běžet den následující po rozhodném dni.

___ Zvláště upravuje běh lhůt zákon č. 233/1995 o soudních exekutorech a exekuční činnosti v § 36 odst.. 5, podle kterého „ pokud zvláštní zákon nestanoví jin když, exekuční řízení nelze přerušit, nelze prominout zmeškání lhůt …“ Jde o konkretizaci obecné zásady, že normy OSP se na exekuční řízení podle exekučního řádu použijí výlučně v případech, pokud Exekuční řád ve zvláštní procesní normě nestanoví jinkdyž.

Rozdíl mezi dobou a lhůtou je tedy v jejich účincích, charakteru i běhu.

  • doby se nevztahují k úkonům stran nebo soudu ale jde o časový úsek, uplynutím jehož nastane zákonem předpokládaná právní skutečnost.
  • okamžikem konání oprávněného subjektu dochází ke skončení běhu doby ovšem nevyvolá j jiné, než zákonem předpokládané účinky, které by nastaly i po uplynutí stanovené doby.
  • doba, a to i doba určená podle dní, počíná běžet v rozhodující den a ne v den následující jako je tomu u lhůtách určených podle dnů.
  • na plynutí doby se nevztahují instituty prodloužení, odpuštění, zmeškání podle § 55 a následujících a jejich plynutí není možné přerušit.

V civilnoprocesných předpisech se můžeme setkat například s dobou:

  • podle § 45 odst.. 4 zákona č. 99/1963 Sb. OSP „ písemnost soudu považuje za doručenou pátý den od odeslání, i když ji adresát nepřečetl
  • podle § 47a zákona č. 99/1963 Sb. OSP „ patnáctým dnem se považuje za doručené účastníkům, kteří nejsou soudu známi nebo jejichž pobyt není znám „.
  • podle § 48 odst.. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. OSP, jejímž uplynutím se zásilka považuje za doručenou
  • podle § 48 odst.. 4 zákona č. 99/1963 Sb. OSP, od vyhotovení písemnosti, které se ukládají v soudním spise, po jejímž uplynutí platí fikce doručení.
  • podle 49 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb. OSP, se písemnost považuje za doručenou „ k sedmému dni od odeslání zásilky
  • podle § 111 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. OSP, po kterou soud přeruší řízení a až po jejím uplynutí lze účinně podat návrh na pokračování v řízení. __

Z uvedeného vyplývá, že problematika lhůt a dob je velmi sporná. Na jednoznačné určení kdy se písemnost považuje za doručenou, v případě fikce doručení podle § 49 odst.. 2 exekučního řádu , neexistuje jednoznačný výklad práva. V praxi se setkáváme s různými postupy soudních exekutorů při počítání fikce doručení. Podle našeho úřadu se časové určení „po třech dnech od vrácení nedoručené zásilky“ dá považovat za dobu, a tedy počíná běžet prvním dnem a končí posledním dnem časového úseku.

doručení zásilek –

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlásit


Zaregistrujte se


Reset Password

Please enter your username or email address, you will receive a link to create a new password via email.