Predstavte si situáciu, kde si starý majster bojových umení vyberie svojho nasledovníka. Bude ho učit odvahe, pracovitosti a čestnosti. Bude ho učit, jak odolávat pokušeniam a ako chránit slabších.
Teraz si predstavte, že ten učeník ste VY. Predstavte si, že vy sami si můžete vybrat svojho učitele umení. Aký bude a Co se od neho chcete naučiť?
Práve o tomto jsou prezidentské voľby a práve preto můžou Vás a i krajinu změnit víc jak si myslíte.
Hodně Lidi se pousmeje, když im poviem, že prezidentské voľby budou důležité a zaujímavé. Cítit z nich určitú apatiu a určitú rezignovanost, či dokonca zbabelost. Přitem sem si stejný, že většina z nich cíti potřebu po zmene, která by zahnala tú všeobecne panujúcu „blbú náladu“, atmosféru každodenných lotrovstiev, donekonečna reprízovaných tém a ubíjajúcu všednost dní. Přes tone demotivujúcej propagandy a anti-propagandy, v které se menej ukotvený jedinec poľahky stratí, prezidentské voľby jsou jiné. Nejde o čakanie na Godota a jeho zázr když, ale dřív chut začat inakší príbeh a zvrátit trend, když jde stav veci verejných od deviatim k piatim.
Práve preto se snažím brat blížiace se voľby inkdyž. Mám 26 roků a v nasledujúcej dekáde budem na vrchole svojich síl. Kamaráti, kteří žijú v zahraničí, se jen smejú, když im hovorím o nezmyselných zákonoch, pravidlách a buzeráciách/zákernostiach tu doma. Nechápu, preCo neodídem za nimi. Lenže ja se nechcem nechat vyštvat bez boja. A když už budem v budoucnosti cestovat, nechcem se vracat do krajiny, která je znásilnená jak pozadie černocha Marsellusa z Pulp Fiction. Mám chut zaujat jasný postoj a říct, co si o tem myslím ja, jeden z generácie Y. Presne tej generácie, která stihla mít pekné dospievanie a od těch pravdovravnejších se potom tesne po Gorile dozvedela, že to s krajinou pôjde už jen dole z kopca. To se mi rozhodne nepáči a nesouhlasím s tou rezignáciou starších na boj za funkčnú krajinu a občansku spoločnost nerozdelenú ideologickými vojnami. Tuto krajinu totiž treba opravit.
Když se ve svojich 42 rokoch dostal do prezidentského úradu Theodore Roosevelt, progresívec a stúpenec reformačných hnutí, pomohol váhou svojho úradu, a nedřív hlavně autority, presadit viaceré dlho potřebné zmeny. Boli to napríklad voľby senátorů v priamych voľbách, sprísnenie kontroly velkých podniků, právo volit pro ženy, lepšie pracovné podmínky pro pracujících a mnohé Další zmeny, kterépomáhali chránit hlavně bežných Lidi. Jeho největším prínosem bylo to, že vytvoril atmosféru, v které se dali riešit problémy, které sužovali krajinu. Uplatnime teda vysoké nároky na kandidátů. Skúsme se pozriet na ponuku relevantných kandidátů dvojitou optikou – optikou cynika a optikou idealistu. Koho by si oni vybrali?
Koho by si vybral cynik a demotivátor? (táto čast bude písaná mierne bez servítky, tak se nezľaknite)
„The power of accurate observation is commonly called cynicism by those who havent´t got it“ (G.B.Shaw)
Za asi najcynickejší vtip této volebnej sezóny považujem nepriamu podporu Cynickej obludy A. Kiskovi. Lebo ano, Andrej Kiska je to chodiace-modré-z-neba a najslávnejší trpitel. A ano, Cynická obluda je zas Rado Ondřejíček, teda chalan s podrezaným jazykem, kterého názory na podobné predvádzanie se s charitou a ultra-sladké slogany si Lehko odvodíte od názvu songů Patrika „Rytmusa“ Vrbovského. Ťažko říct, či jde o dáke kupovanie si odpustků za roky cynizmu nebo začínajúce škripkovitene. Každopádne cool story. Možno by ste fakt mali obaja zostat při tem, co vám jde lepšie. Lebo fakt neva, že Kiska je úspešný chalan. Zastal sem si ho dokonca i na blogu[1]. Cynikovi jednoduše vadí, že Kiska jak kandidát nenabízí hodně obsahu. Může být schopný manažér a efektívny filantrop (Dobrému anjelovi se darí jak nikdy predtým), ale nedokáže zakryt obrovskú prevahu vaty v jeho vyjadreniach. Áno, v jeho tíme jsou fakt kvalitní Lidí, odborníci na imidž a hlavne formu. Obsah mal dodat kandidát, ale zásilka nebyla doručená. Zraniteľnost jeden na jedného, Ficů akože-strach z neho a nestálost voličskej základne vedú k jasnému verdiktu: do cynikovho finále postupuje starý kanón Milan Kňažko, papierový favorit a mladá puška, Radoslav Procházka.
Treba říct, že obaja kandidáti mají svoje kvality, které jsou naozaj páčivé. Nezávisle od veku, vzhledu, imidžu a podobných prkotín (jeden je ozaj starší pán a jeden vyzerá jak Legolasů vypitý bratranec – Se what? Who cares?), obaja chalani jsou názorovo ukotvení a nabízíjú dostatok obsahu. V ich názoroch možno badat rozdielne nazeranie na svet. Z těch podstatnejších (pre post prezidenta) by sem asi vypichol geopolitické názory, názory na témy súvisiace s identitami a názory súvisiace so slabšími a s pracujúcimi. U oboch badám snahu zastat se slabších a pracujících. Rado Procházka je konzervatívnejší v ideových otázkach, ale zároveň hovorí, že netreba nehovorit ľudem jak mají žit (takže oni to vedia lepšie). Milan Kňažko je liberálnejší a nemá problém s podporou pro idey, které jsou na Slovensku menej populárne (za co má u mňa plus). Na druhej strane si myslím, že geopolitické názory má Rado realistickejšie a cením si, že chápe, že přes členstvu v NATO a vzťahem s USA by sme se na nich nemali tak silno viazat, ale rozvíjat v EU vlastné schopnosti a inštitúcie. Ten rozdiel není priepastný. Tkvie v tem, na co dávajú Kňažko a Procházka dôraz. Teda zatial můžeme říct, že u virtuálneho cynika došlo k remíze. Lenže symbolické druhé kolo vyhráva Procházka. A to kvůli takým banálnostiam, které by časti bratislavských intelektuálů vůbec nenapadli a nenapadli by ani deťem, které si ´89 už fakt nepamätajú. Těch prvých nenapadne, že existuje i svet na východ od Bratislavy a dokonca i Lidí, kteří nebývajú v meste. Těch druhých zas nenapadne, že ne všichni si na Milana Kňažka spomínajú pozitívne. Než obaja kandidáti pokrývajú mestské témy solídne, jen Rado Procházka je relevantný kandidát i pro voliča z vidieka. Na vidieku pán Kňažko není, velmi diplomaticky povedané, silným kandidátem. Některým vadia liberálne názory, jjjjjiným jeho pôsobenie v Jojke nebo v nejakej strane a asi by se dalo pokračovat, ale netreba. Není to fér, lebo Milan Kňažko vyzerá jak férový chlap (podobne jak Procházka). Chýba mu však Procházková schopnost spájat Lidi. To je taká schopnost, na kterou už spoločenské elity po doznení kauzy Gorila úplne rezignovali. Pán Kňažko je miláčik Bratislavy a starých strážnych psů demokracie. Avšak nesnaží se o víc. Boli doby, kdy by mi to nevadilo, spoľahol by sem se na „modré“ názory, ale po roku 2012 mám pocit, že staré generácie už stratili kurz a právo poučovat nás a hovorit nám, jak se máme správat. Tento krát to musíme spravit jinak a hlavně preto kamarádičkovia, lebo jde o hodně.
Navíc všichni umíme, že v druhem kole se druhý najúspešnejší kandidát stretne s úradujúcim premiérem a arcizlem, kterému nikto neverí jeho hru na katolícke cítenie (kamaráta kňaza to vyslovene poburuje napr.) a aj jeho rodinný život vyzerá jak pretvárka. V USA by se niekto s takýmto životným príbehem a rodinnou situáciou neodvážil kandidovat, lebo by ho média roznosili, a asi by to byla i posledná rana pro jeho, už tak naštrbené, manželstve. Asi jsou to cynické kalkulácie, ale Procházka by vytvoril Daleko väčší kontrast k osobe Roberta Fica jak Milan Kňažko. Zároveň by byl imúnny vůči pripravovaným útokem na liberálnych kandidátů (podpora registrovaných partnerstiev bude na 100% témou druhého kola prezidentských volieb). Obaja kandidáti jsou kvalitní, ale od cynika si tesné víťazstvo nakonec odnesie Procházka, kvůli schopnosti spájat mestského a dedinského voliča, schopnosti spájat východ ze západem a hlavně kvůli nepriestrelnosti vůči útokem Smeru.
(V tabuľke nájdete moje, co najobjektívnejšie chápanie tém – můžem se mýliť/byt subjektívny)
Koho by si vybral idealista a nadšenec ? (budem se snažit krotit svoj cynizmus 😉 )
Tu to začína být zaujímavé. A aj troška nejasné. Možno preto, že každý má svoje hodnoty jinak usporiadané a pre každého z nás jsou důležité jiné veci. To se mi ukázalo i při mojem výskume k diplomovke. Pýtal sem se verejne známych Lidi, aký rok v považujú za najdôležitejší pro rozvoj Slovenska. Niekteří uviedli rok 1989, kdy se uskutočnila Nežná revolúcia. Iní udali rok 1998, když došlo k porážke Mečiarizmu. Pro Dalších byl rok 2004 zlomovým rokem, lebo sme vstúpili do EU. Boli však i Lidí, kteří si cenili rok 2004 preto, lebo se vtedy uskutočnil protest proti vojne v Iraku. Hodně Lidi, hodně chutí.
Priznám sa, že před několika měsícmi by sem si jak najlepšieho kandidáta pro idealistu a nadšenca predstavil Andreja Kisku. Self-made chalan, pozitívne posolstvá, jednoduše úspešný týpek, který umí, že je dobré vrátit čast svojho zisku do systému, když se ti darí. Nedřív se mu podaril husársky kúsok, když dokázal oslovit i voličů, kteří by se normálne k volebným urnám neunúvali. Mladšia verzia Kisku reprezentuje slovenskú šikovnost a vynaliezavost. Ale je to práve dozretejšia verzia Andreja Kisku, která prináša asi najdôležitejšie posolst ve, které od neho zaznelo. Mali by sme ze systému nejen brat, ale i dávat nazpět, lebo ne každý z nás mal v živote toľko šťastia. Naša solidarita by nemala být podmíněná strachem nebo očakávaniami. Být solidárny k menej šťastným je správne. Bodka.
Lenže potom se voľby priblížili a nadišiel čas rumázgania a plaču. Pán Kiska síce naDále rozdával i pozitívnu energiu, ale jeho posolstva začali až príliš pripomínat instantné múdra od Paula Coelha. Též se začal vymedzovat velmi zvláštne vůči svojím oponentem. Urážal ich ve videách, hádzal úplne všech verejne činných predstaviteľů do jedného vreca a sám o sebe začal hovorit, že on vlastne nechce být súčastí politického systému. Natískala se otázka, preCo tam teda zamieril.
Ale boli tu i Další kandidáti, vhodní pro idealisticky založeného voliča. Mezi posledními ohlásenými kandidátmi se objavil znenazdania Milan Kňažko. Veterán boja za slobodu a demokraciu. Tribún VPN a rokmi ověřený politik. Samozrejme očaril mnohých, kteří si cenia ideál slobody a boja proti totalite jakéhokoli druhu. Bratislavskí intelektuáli ze starej školy, umelci i študenti, očarení jeho spontánnym a štýlovým vystupovaním, všichni títo našli niekoho, kdo by zdieľal ich progresívne názory a bavil ich svojou bohémsku živelností (a mne se tá živelnost spája s pesničkou „Lust For Life“). Když sme ochotní říct, že každý z troch relevantných kandidátů reprezentuje určitú dobrú vlastnost, tak práve Milan Kňažko reprezentuje kritický postoj vůči autoritám a inšpiratívne voľnomyšlienkarstve.
Má to tak troška háčik. Těch intelektuálů ze starej školy uvádím absolútne schválne. Názory, které pán Kňažko prezentuje, ne jsou v určitěch oblastiach úplne dnešné. Mají v sebe nezmazateľne zapísanú skúsenost ze studenej vojny a z revolučného obdobia a též z postmečiarovského obdobia. (Není náhodu, že podporu mu vyjadrili „modré“ strany) Všechny tyto názory jsou cenné a čiastočne i potřebné. Škoda vš když, že post prezidenta je jen jeden a post viceprezidenta nebo generálneho poradcu prezidenta v této chvíli ještě neexistuje. Jsou totiž určité skúsenosti, které jsou neprenosné a názory, které by i přes určitej miere neaktuálnosti mali zazniet jak poradné hlasy. Či by mali mít rozhodujúcu váhu, tak to je kompletne iná otázka.
Milí čitatelia, tí, z vás, kterých už nebaví Slovensko zmietané ideologickými vojnami, rozdelené na lepšie Slovensko a zvyšok, na ľavicu a na pravicu a hlavně na západ a na východ, by mali zbystrit. Práve Vám by sem chcel ponúknut ještě jednu úvahu a ještě jedného kandidáta pro idealistického voliča. Je totiž tragédiou našich dní, že naša malá a krásna krajina je tak velmi rozdelená. Na tak malem ihrisku se hrá príliš hodně špinavých hier v štýle rozdeľuj a panuj. To, co nám naozaj chýba je schopnost spojit sa, diagnostikovat problémy dneška a reálne si ich odpracovat. Bez zbytečného nálepkovania, avšak se schopnosťami profesionála. Je naozaj najsilnejšou symbolikou, že mezi priaznivcami Radoslava Procházku jsou intelektuáli a verejne činní Lidí z celé krajiny naprieč ideovým spektrem. Všetko chalani a dievčence v rozkvete intelektuálnych síl, kteří mají chut postavit se problémem a riešit ich. Nájdete tu Lidi se sociálnym cítením, ale i s liberálnym myslením, a též těch, kteří si cenia tradičné hodnoty. To, co ich spája, je hlavně pracovitost, profesionálnost a tvrdohlavá čestnost (je to naozaj kvalitná spoločnosť). Podobne je na tem i Radoslav Procházka. Navrhuje kvalitné zákony, je skúseným a spravodlivým učiteľem a dokáže makat i zadarmo, když treba pomôct (viď Kremnica). Takto má vyzerat služba verejnosti. Když by mali Rada Procházku vystihovat nejaké dobré vlastnosti, asi by to byla pracovitost a odbornost. No jasné, není to fešák (má asi tak tri pekné fotky v celé kampani) a někdy je jeho tvrdohlavost na šľaktrafene. Rado se však správa jak pracovitý a čestný chlap. Zastupuje novú intelektuálnu školu, která volá po ukončení studenej občanskej vojny na území Slovenska. Jak jediný predstavil silnú a koherentnú víziu. Nemožno se potom čudovat mládeži, že je nadšená z toho, že existuje aspoň jeden kandidát, který kandiduje za nieCo a nie proti niekomu.
Dobrý kandidát má být hlavně dobrým učiteľem, od kterého se chceme nieCo naučiť
Traja kandidáti, tri páry dobrých vlastností. Dúfam, že sem Vás aspoň troška inšpiroval k návšteve volebnej miestnosti. Myslím, že není problém pocítit z tohto textu určité sympatie k tomu nebo onomu kandidátovi. Není to až také důležité. Hlavne se treba zúčastnit a povzbudit k účasti i mladšie generácie.
Najdôležitejšie na prezidentských voľbách je to, že můžeme poukázat na to, akú atmosféru by sme chtěli mít v krajine. Můžeme si vybrat od koho se budeme „učiť“ a aké vlastnosti považujeme za důležité. Váš výber je slobodný a v prvém kole si můžete dovolit všechno luxus sveta a můžete volit toho, kdo se vám nejvíc páči. Ja budem napríklad volit toho elfského futbalistu, lebo si velmi želám, aby sme o politike rozmýšľali in když, pretože politika je predovšetkým verejnou službou.
Držím Vám palce, aby se váš vnútorný cynik a vnútorný idealista zhodli, a aby ste si dobre vybrali.
Outro nebo Bububu Fico troška inak
Skúste si teraz predstavit, že spoločnost si za svojho učitele zvolí Fica. Symbol oportunizmu a zbabelosti. Desivá predstava. Len keď si predstavím, že by se jeho pokrútené myšlienky šírili v spoločnosti a deformovali jej schopnost rozlíšit morálne od nemorálneho, obracia se mi žalúdok.
Dá se tomu však zabránit. Celkem jednoduše. Když pôjdete volit, či už v prvém, ale hlavně v druhem kole, nechoďte volit proti Ficovi. Choďte volit některou z dobrých vlastností – šikovnost a solidaritu, kritický postoj vůči autoritám a inšpiratívne voľnomyšlienkarst ve, pracovitost a odbornost (nebo akúkoľvek vlastnost, kterou považujete za dôležitú) – obzvlášt v druhem kole je důležité, aby zvíťazila pozitívna vízia nad reprezentantem zlých vlastností. Neviem, či to znie príliš emocionálne, ale je důležité, aby se v této krajine dalo žit i po voľbách, a aby nádej na zmenu spoločnosti k lepšiemu žila Dále.
Komentáře