Na slovenský trh přinesla bio tyčinky, které zde předtím nebyly. Podnikala i s ovocnými šťávami a založila smoothies stánky. Teď začíná znovu.

Podnikatelka Ivica Juríková chce i díky mentoringovému programu americké ambasády Women Entrepreneurship Forum povýšit prodej skla na uznávaný umělecký byznys .

V mém případě, jako slepé kuře ke zrnu. Předtím, než jsem začala podnikat, jsem pracovala v dublinské investiční bance. Byla jsem řadová pracovnice, člověk za počítačem. V Irsku mi velmi zachutnalo ovesné tyčinky a smoothies – šťávy z čerstvého ovoce. Když jsem se vrátila na Slovensko, nic takového tu nebylo. Chyběly mi a zároveň jsem to považovala za dobrý nápad na podnikání. Když člověk má nějakou představu, jejíž věří, jde za ní. Vybrala jsem se tedy do Anglie, kde tyto produkty vyráběly. Dohodla jsem se s výrobci a mohla jsem začít s prodejem.

Byla to velmi dobrá podnikatelská zkušenost, ačkoli zpočátku jsem lidem vysvětlovala, Čo to smoothie je. V Bratislavě jsem měla tři stánky. V Kauflandu, v Apollu a na Kuchajda. Tam jsem měla pocit, že lidé raději chodí na pive. Teď už leckde najdete sít podobných obchodů. Prodej tyčinek byl celkem úspěšný byznys, zůstala jsem při tem téměř čtyři roky.

Chtěla jsem vyzkoušet, jestli uspějeme iv Americe na velkém trhu. Zatímco jsem čekala devět měsíců na víza, prodala jsem činnosti dvěma různým společnostem. Smoothies i tyčinky považuji za takové moje dítě. Je to dobrý pocit, když vidím, že se tu moje produkty šíří. Přiznávám, že teď je mi to trochu líto. V tem momentě to však bylo správné rozhodnutí. Momentálně se soustředím na prodej skla.

Nyní začínáte od začátku. V čem vidíte největší problém při podnikání?

Na dovoz obou produktů jsem měla exkluzivitu, ale jen málo lidí o tem vědělo. Při osobním setkání s klienty nemám problém, ale nevím svému byznysu udělat reklamu. Proto jsem se přihlásila na program Women Entrepreneurship Forum. Tento typ projektů znám z Ameriky. Jsem ráda, že i na Slovensku se něco takového rozbíhá. Moje mentorka Katarína Zacharová studovala v Malajsii, dělala v agentuře, kde dokázala oslovit široké spektrum lidí přes internet. Mohla by mě hodně naučit v oblasti marketingu. Doufám, že se mi prostřednictvím tohoto programu podaří najít nové klienty.

Kdy jste přešli od prodeje tyčinek ke sklu?

Právě ve Spojených Státech. Americká organizace Food and Drug Administration mi neschválila tyčinky do oběhu, protože obsahovaly nějakou látku, která nebyla vhodná pro jejich trh. Nemohla jsem pokračovat dál. Rada si vyrábím jednoduchá skla a mísy, zatím jen pro sebe, sklo je moje dlouholetá záliba. Prodej a distribuce tak byly přirozenou a spontánní volbou.

Sklářství je poměrně netradiční záliba. Jak jste se k němu dostali?

Mám velmi ráda náušnice. Když jsme byli s manželem v Benátkách, koupila jsem si tam jedny skleněné. Chtěla jsem zjistit, jak se něco takového vyrábí. Přihlásila jsem se na několik sklářských kurzů v Česku a pozorovala profesionály při práci. Nejprve jsem měla před tím respekt, bála jsem se, abych sklo nerozbila, ale pak je to zábava. Postupně jsem se poznala se skláři, kteří foukají umělecké předměty i užitkové sklo. Dnes jejich výrobky tvoří základ mého podnikání.

V podnikání jsou nejdůležitější klienti. Začala jsem oslovovat kasina, což jsou obrovské resorty s nákupními centry a sítěmi obchodů. V kasinu nákupčí odpovídající za nákup zboží, který se tam pak prodává. Pokud se dostanete k němu, máte z poloviny vyhrano. Vyptávala jsem se v obchodech, jenže to je tak velká korporace, že odběratel se mezi sebou navzájem neznají.

Kdy se vám tam podařilo prorazit?

Trvalo mi to šest měsíců. Přišla jsem na první setkání, tehdy ještě bez jakékoliv techniky. Měla jsem ze sebou jen pár vytištěných obrázků, ale nakonec jsme se dohodli a začala jsem tam prodávat své produkty. Pokud mám něco nového, nabídnu to nákupčímu a on se rozhodne, zda má o to zájem nebo ne. Komunikuji s obchodem, ne přímo se zákazníky. Já dodávám zboží kasinu, Čo s tím oni udělají, jak si to ocení, to už je na nich. Samozřejmě, dají si tam vysokou marži.

Kdo nejčastěji kupoval vaše produkty?

Asijští turisté. Bylo vidět, že oni si cení takovou práci, bylo to pro ně jedinečné. V kasinu se nejvíce prodávaly dekorační předměty pro interiérový design. Byly to skleněné kuličky, nejmenší přitem stojí 80 eur a největší kolem 2500 dolarů. Právě ty mizely z pultů jako první.

Průměrný Slovák nevydělává tolik, aby si mohl tak drahé předměty koupit. Myslíte, že se vám podaří udržet se na trhu?

Je pravda, že na Slovensku je jen úzká skupina lidí, kteří si to umějí dovolit, a kteří dokáží ocenit kvalitu těchto výrobků. Při rukodělných pohárech vidím, že i Slováci mají o ně zájem, i když jeden pohár stojí více než 20 eur. Možná je to tím, že lidé v tem vidí kombinaci něčeho pěkného a zároveň to mohou využívat. Prodej uměleckých produktů jde těžší. Proto se obracím i na zahraničí, Česko ale i Lucembursko. Ideální podnikatelský plán je prorazit v Hongkongu. Dokáží to ocenit, ale nevědí to vyrobit.

Prodáváte své produkty jen přes internet?

Snažím se je prezentovat veřejnosti na různých akcích. Poskytla jsem své sklenice na catering na přehlídkách Donny Rosi, také při ochutnávce vín v bratislavské vinotéce Gustosmarket. Někteří návštěvníci si je koupili přímo tam, nebo si objednali na další den. Je dobré, když je lidé vidí, ale nejlepší je, když je cítí, používají je. Pak se jim zalíbí a má to pro ně přidanou hodnotu.

Nedá se to ani srovnat. Pokud český sklář přijde do Pilchucku (pozn. redaktorky: mezinárodní sklářský kampus v USA), tak je to někdo. Mají tam prestiž. I samotný Swarovski má kořeny v Česku. Je tam hodně malých mistrů, kteří mají doma pícku, ale neuživí je to. Musí vedle toho dělat něco jiného. Prodejem se snažím ukázat, že vytvářejí skutečné umění, protože sami se neumí prodat. Jsou to velcí profesionálové ve všech směrech. Každou objednávku před zasláním zkouší t když, že ji zabalí a hodí o zem. Pokud vydrží, tak je v pořádku. Ještě ani jednou mi nepřišel zboží, který by byl poškozen.

Plánujete si zde založit kamennou provoz?

Po zkušenosti se smoothie barem se mi to velmi nevyplatilo, protože nájem byl příliš vysoký. Obdivuji každou kamennou provoz, která se dokáže udržet. Zatím je to můj sen. Chtěla bych vlastní provoz s restaurací a obchodem, kde by si zákazníci mohli koupit můj zboží. Zároveň bych tam ukazovala jak probíhá výroba, připravovala bych různé workshopy, aby si to lidé mohli vyzkoušet. V mých myšlenkách to ale na Slovensku není.

mluvila se Anna Jackova

foto z rozhovoru autorka, portrétní foto Linda Bohušová, foto skla Andrej Madre

Mentoringový program pro ženy podnikatelky s názvem Women Entrepreneurship Forum realizuje Velvyslanectví USA na Slovensku ve spolupráci s venkovských organizací pro komunitní aktivity. V rámci programu mají účastnice příležitost zlepšit a inovovat své podnikatelské aktivity pod dohledem zkušených mentorů z USA i ze Slovenska. Mentoři poskytnou vybraným podnikatelkám konkrétní rady týkající se řízení podniků a možnosti jejich růstu, a zároveň jim napomohou získat potřebné sociální dovednosti a budou je vést. Projekt se realizuje v Bratislavě, Banské Bystrici a Košicích.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlásit


Zaregistrujte se


Reset Password

Please enter your username or email address, you will receive a link to create a new password via email.