Original article

9. júna 2016

Když ste se rozhodli, že si konečne si kúpite kvalitnú značkovú bežeckú obuv a urobili ste si už krátky prieskum v kamenných prodejněach a online shopoch, určite ste zistili, že to vůbec nebude lacná záležitost a budete musiet siahnut hlbšie do svojej peňaženky. A možno se vám přitem stalo, že při surfovaní na internete ste narazili na rôzne akciové ceny, výpredaje či zľavy, které vám při pohlede na nové ceny vašeho bežeckého favorita vyčarili široký úsmev na tvári, pretože vybraný model ste zrazu mali možnost získat za polovičnú či ještě nižší cenu.

Na weboch a v tlači se z času na čas objavia príspevky a články o tem, jak napríklad spoločnost Nike vyrába svoje topánky za 2 americké doláre (USD) a predáva ich za 100 USD. V Spojených štátoch amerických (USA) se bežne stáva, že model tenisiek v pôvodnej hodnote 200 USD, si na Čierny piatok (Black Friday) kúpite i štvrtinovú cenu. Zamysleli ste se preto už někdy nad tím, kolik v skutočnosti stojí výroba takejto športovej obuvi a kolik peňazí z nej vyťažia samotní výrobcovia či obchodníci?

Může být celkem zaujímavé bližšie si posvietit na to, aké reálne náklady firmy v celem procese vynakladají a aké zisky si ten-který ze zainteresovaných subjektů napokon odnáša. Po prečítaní tohto článku budete mít možnost presvedčit se o tem, že náklady výrobců jsou jen častí celého príbehu. Z celkové ceny predávanej obuvi tvoria výrobné náklady jen nepatrný objem.  Než se produkt dostane na pulty obchodů, k ceně se pridávajú ještě rôzne Další položky, které si postupne predstavíme.

Náklady výrobcov

K nákladem výrobcu se nedřív pridávajú náklady na nalodenie zboží (anglicky Free On Board nebo skrátene FOB) a náklady vynaložené na nákup jednotlivých časti použitěch při výrobe topánok (anglicky Bill of Materials nebo skrátene BOM). K tomu je Dále potřebné pripočítat náklady na prácu a též réžiu.

Informace o cenách jednotlivých komponentů, z kterých se konkrétne produkt vyrába, však podliehajú prísnemu utajeniu, a to i v případě samotného výrobného tímu. Pro účely tohto porovnania bylo zvolených 22 modelů športovej obuvi od viacerých známych výrobců, při kterých se dozviete, aké jsou náklady na ich výrobu (mimo prísne utajovaných informácií). Informácia o těchto nákladoch tak zahŕňa 95 % nákladů (5 % není možné získat pro utajenie informácií). Obrázky zároveň ukazujú priemerné náklady podle rôznych farieb jednotlivých modelů, pretože fabriky ich rozdeľujú práve podle těchto kritérií.

Zároveň je potřebné spomenút, že jednotlivé veľkosti nemají Specialne FOB náklady. Když je některý model dostupný v americkej veľkosti 6-13, náklady ostávajú rovnaké pro všechny jeho veľkosti, v kterých se vyrába. Čísla, které jsou zobrazené v tabuľke, tak predstavujú konkrétne FOB náklady pro jednotlivé modely a vychádzajú z verejne dostupných údajů o exporte a importe v období od januára do mája aktuálneho roka (mimo už spomínaných FOB údajů, které jsou utajované).

Existuje preto dobrý důvod, preCo boli na toto porovnanie zvolené práve značky Adidas, Asics a Nike. Všetko jsou to verejné spoločnosti, které umožňujú prístup k dosiahnutým výsledkem. Podle príslušnej legislatívy jsou ich povinné zverejňovat. To nám zároveň umožnilo vykonat potřebné výpočty s vysokou presností na každý skúmaný model.

Production_cost_adidas_shoe.jpgFoto: Solereview Production_cost_nike_shoe.jpgFoto: SolereviewProduction_cost_asics_shoe.jpgFoto: Solereview

Po vzhliadnutí priložených obrázků a bez ohledu na akýkoľvek Další kontext, je zrejmé, že napríklad model Adidas Energy Boos 3 se predáva za 160 USD, přičemž jeho výrobná cena je 30 USD. Vyššie uvedené by tak znamenalo, že zisk firmy na jednem predanem páre je 130 USD. Ale, je to naozaj tak? Poďme se na to teraz pozriet bližšie.

Minulý rok vykázala spoločnost Adidas po zdanení nárast čistého zisku o 4,1 % a Nike o 10,7 %. Je však přitem ještě důležité dodat, že tyto výsledky vychádzajú z veľkoobchodných tržieb a ne maloobchodných a v tem je rozdiel. Takže, když počítame maržu značky jak percento z maloobchodnej ceny, potom Adidas vykázal nárast jen o 2,5 % a Nike o 5,3 %. Čo to v praxi znamená?

Znamená to, že veľkoobchodná cena predstavuje približne polovicu maloobchodnej ceny výrobku. Jjjjjjinými slovami to možno vyjadrit i t když, že když by se nejaký model predával za 100 USD, Adidas by na ňem zarobil 2,05 USD a Nike 5,3 USD. Jak je to možné a kde se teda stratili ostatné peníze?

Je to preto, že náklady fabriky na výrobu obuvi predstavujú jen prvý krok na jeho ceste ku spotřebitelovi. Hned, jak produkt opustí brány továrne, kde byl vyrobený, pridávajú se k ceně Další náklady na čele s přepravnými nákladmi. A zatial co FOB náklady pokrývajú jen přepravné náklady z fabriky do miestneho prímorského prístavu, výrobca musí znášat i náklady na transport produktů z Ázie do Ameriky.

Takáto ďaleká a mnohokrát i strastiplná cesta se sebou nesie rôzne riziká jak možnost stroskotania lode, straty či poškodenia zboží a jiné, takže výrobca se musí poistit vůči týmto nepredvídaným udalostiam, co se sebou prináša Další a Další náklady.

Je to rovnaké, jak když si zabezpečujete cestovné poistenie při kúpe letenky. Na této úrovni se už FOB náklady transformujú na náklady, poistenie a přepravné (anglicky Cost, Insurance, Freight nebo skrátene CIF). Toto všetko se však deje ještě před tím, jak je zboží vyložený z lode a přijde do kontaktu s americkými colnými úradníkmi.

Po vyložení v americkem prístave tak na zboží čakajú Další povinnosti v podobe splnenia colných náležitostí. USA má zložitý systém colných poplatků, přičemž pro rovnaký zboží může existovat 10-percentná sadzba a pro jiný až 20-percentná. V tomto bode predstavujú náklady výrobcu rovnicu: náklady + poistenie + přeprava + clo. Už v tomto štádiu jsou tak náklady výrobcu o 21 % vyššie v porovnaní s tými výrobnými.

Když si kupujete športovú obuv, pravdepodobne tak nerobíte přímo od výrobcu. Navštívite lokálnu kamennú predajňu či surfujete po oblíbených e-shopoch. Tyto kupujú zboží od výrobců a ich ceně si pripoja ještě svoju vlastnú maržu pokrývajúcu prevádzkové náklady, aby tak ve finále dosiahli aspoň malý zisk. Bežná maloobchodná marža predstavuje 50 %. Jinak to funguje, když samotní výrobcovia prevádzkujú maloobchodné predajne či e-shopy. Zboží v takomto případě predávajú přímo zákazníkovi.

Vyššie uvedenými nákladmi se však príbeh ještě stále nekončí. Konečná cena produktu v sebe zahŕňa i platy zamestnanců, distribučné náklady, náklady na marketing a propagáciu, opotřebenie, dane a ostatné výdavky spojené s prevádzkovaním biznisu. Špeciálne náklady na marketing jsou u těchto spoločností velmi vysoké. Napríklad spoločnosť Nike vynaložila na propagáciu v minulem roku až 10 % z čistěch tržieb a Adidas víc jak 17 %.

Teraz už máme celkem slušný přehled o tem, jak to funguje s nákladmi a ziskmi na strane výrobcu. Když však platí producent maloobchodníkovi 50-percetnú maržu, tak si možno poviete, že títo jsou v poriadnem balíku. Je to ale naozaj tak? Poďme se teda i na to pozriet trošku bližšie.

Náklady maloobchodníkov

Maloobchodníci síce kupujú zboží od veľkoobchodníků, avšak i tí musia pokryt svoje prevádzkové náklady. Mezi ne patria napríklad lízingové poplatky, nájomné, pracovná sila, zariadenie obchodu, riziká spojené se skladovými zásobami, distribučné náklady a mnohé jiné. Když však zboží predávajú přímo výrobcovia, mnohé z těchto nákladů jsou ohodně nižší či vůbec neexistujú.

Zaujímavým je i fakt, aký dopad mají na cenu obuvi známe celebrity, atléti či rôzne športové tímy, které takýmto způsobem prezentujú jednotlivých výrobců. Tento rok dala firma Nike na známych atlétů, menšie či väčšie športové tímy a populárne osobnosti sumu ve výšce 1 miliardy USD. Zdá se vám, že je to hodně? Kolik však takáto investícia reálne vynesie spoločnosti na jednem modeli topánok?

Minulý rok minula Nike jen na marketing sumu v hodnote 3,2 miliardy USD. To urobí při sume ve výšce 1 miliardy USD 30 % z celkové sumy. Umíme, že marketingový komponent robí 5 USD při teniskách predávaných za 100 USD. Takže při 30 % z 5 USD bude táto suma predstavovat jen chabých 1,5 USD.

Ďalším zaujímavým aspektem jsou takřka verné kópie těchto značkových produktů, které se predávajú za výrazne nižší ceny. Jsou tyto produkty vyrábané v těch istěch fabrikách jak originály? V této súvislosti treba říct, že bežecká obuv či akýkoľvek typ atletickej obuvi není vesmírna raketa. Když si odmyslíme marketing, potom všetko, co ostane, je několik kusů tkaniva, peny, vlákien, lepidla a niekoľkých Dalších častí.

Výroba falzifikátov

Hocikto s tými správnymi výrobnými zručnosťami a vybavením je schopný vytvorit populárny dizajn tenisiek. Aby sme ale uviedli veci na pravú mieru, kópie se vyrábajú v jiných fabrikách a z ohodně menej kvalitných materiálů.

Takéto pochybné fabriky mají též všeobecne nižší štandardy pro všetko včetně platů. Továrne výrobců jak Nike či Adidas se snažia spĺňat rôzne štandardy zhody (v pracovnej oblasti, v sektore životného prostredia či bezpečnosti při práci). Jsou to všetko velmi náročné procesy, které zvyšujú celkové prevádzkové náklady těchto korporácií. A možno též konštatovat, že i přes nepopierateľnému úsiliu, jsou ještě stále na hony vzdialené od dokonalosti.

Po veľkem škandále firmy Nike v Indonézii několik desiatok roků dozadu, jsou už veliké korporácie ohodně opatrnejšie ve vzťahu k názorem verejnosti na načrtnutú problematiku. Zmluvní dodávatelia těchto gigantů jsou prísne preverovaní a v kontraktačnem procese prechádzajú rôznymi auditami na preukázanie potřebných štandardů zhody.

Samozrejme, tyto spoločnosti to nerobia pro naše krásne modré oči, ale aby tak predišli ďalšej PR katastrofe. Z uvedeného tak jasne vyplýva, že fabriky velkých značiek jsou drahými miestami na výrobu obuvi a v žiadnem případě k nepredstavujú ideálne miesta, kde by prichádzalo do úvahy nejaké znižovanie ich konečnej ceny.

V této súvislosti možno ještě spomenút mýtus lacnej čínskej pracovnej sily. A preCo hovoríme o mýte? Dlhé roky bylo všeobecne známe, že pracovná sila v najľudnatejšej krajine sveta je lacná. Tento fakt však platil možno ještě pätnást roků dozadu, avšak v súčasnosti už stratil svoje opodstatnene. Viete, kolik stojí napríklad výrobcu Adidas pracovná sila v rôznych ázijských krajinách?

Z výroční správy za minulý rok vyplýva, že náklady Adidas na pracovnú silu při výrobe športovej obuvi na území Vietnamu predstavovali až 41 %, nasledované 24 % v Indonézii a konečnými 23 % v Číne. Toto číslo je v meziročnem porovnaní o čosi nižší, takže v roku 2014 vynaložili v Číne na pracovnú silu až 27 % z celkových nákladů. Vietnam je z tohto pohledu poslednou baštou pro výrobu prémiovej atletickej obuvi, než se pro velkých výrobců stane celkem nezaujímavým v důsledku zvyšujúcich se nákladů na mzdy.

Informoval o tem portál solereview.cem na této stránke.[1]

přepravna spolocnost – Správy Google

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlásit


Zaregistrujte se


Reset Password

Please enter your username or email address, you will receive a link to create a new password via email.