Podle předložených dokladů se závazky Bojišti v Žilině za období 2004-2011 zvyšovaly a to navzdory prodeji majetků. K snižování došlo pouze tehdy, pokud nemocnici oddlužit Věřitel (2005) nebo stát (2011). O prodaných majetky jsme informovali v minulém čísle a bývalá ředitelka nemocnice, Daniela Bekeová, na toto téma reagovala. Stejně jsme oslovili současné vedení nemocnice, a stihlo zaslat odpovědi ještě v den uzávěrky. V tomto čísle jsme si posvítili mimo jiné na předražené položky urgentního příjmu či nevýhodné nájmy FNsP.
Reakce Daniely Bekeovej
„Žilinská nemocnice – pravdy, polopravdy, lži
Ve vydání Olomouckého večerníčku z 3. dubna 2012 byl pod sugestivní názvem-Nemocnice zdědila „nášlapné miny“ – publikovaný článek, který považuji za hluboce předpojatěch, zavádějící a nepravdivý. Chtěla bych věřit, že jde jen o neprofesionalitu autorky článku, Veroniky Cvinčekovej, i když některé indicie mě vedou k názoru, že jde o dehonestující materiál na objednávku. S žilinské nemocnice je spojených 25 let mého profesního života, z toho 7 let jsem byla ve funkci ředitelky. O to víc mě mrzí, že ve snaze o naplnění svých ambicí, se někdo sníží k promyšlenému mediálnímu útoku. Začnu koncem zveřejněného článku. Končí formulkou, že „do uzávěrky se nám nepodařilo získat vyjádření Daniely Bekeovej. Slušné by bylo zmínit, že otázky k článku mi byly zaslány mailem jen pár hodin před uzávěrkou -. v neděli o 20,38 h! Z tohoto pohledu jde o čirý alibismus redaktorky – navíc když zaslány tři otázky se obsahu článku týkají pouze okrajově a vůbec mi nedávají možnost vyjádřit se k jeho podstatě. Ale k článku. Do funkce ředitelky jsem byla jmenována k 1. 11. 2004 a odvolána k 1. 6. 2011. Za uvedené období na postu ministra zdravotnictví vystřídali čtyři ministři – kandidáti tří různých politických stran. Jakékoliv podsouvání mého politického krytí, jak to v článku naznačuje J. Popluhár, je proto úsměvné. Navíc, na rozdíl od politicky aktivního J. Popluhára jsem nestranická. Během své sedm roční práce na postu ředitelky žilinské nemocnice jsem se vždy snažila, aby pacienti i zaměstnanci byli maximálně spokojeni. Aby byla pacientům poskytnuta adekvátní zdravotní péče a aby zaměstnanci měli své výplaty vždy včas. Za uvedené období bylo navyšování platů poměrně častý jev – není to jen otázkou současného období, jak by se z článku v Žilinském večerník mohlo zdát. Zdůrazňuji, že toto navýšení v podstatě nebylo nikdy vykryta z výnosů zdravotních pojišťoven. I navzdory mnoha problémům, během mého výkonu funkce, měli naši lékaři i sestry jedny z nejvyšších platů v srovnatelných zdravotnických zařízeních. (Lékaři cca 1 800, – Eur / měs, sestry více než 800, – Eur / měs.) Z uvedeného je zřejmé, že mzdové nároky tvořily největší část nákladů. Proto dnes požadavek na navýšení platů, vzhledem k jejich výši nebude v takové maximální míře než v jjiných nemocnicích. Pokud bych byla, být jen trochu sáhla na platy lékařům, okamžitě bych měla na stole výpovědi. Stalo se to například před několika lety na oddělení anestezie. Jelikož jsem byla zodpovědná za celý chod zařízení, nemohla jsem ohrozit pacienty a v otázkách platů jsem, jako každý ředitel, tahala za kratší konec. V hektickém období roku 2005 se na stranu lékařů požadujících vyšší mzdu populisticky přiklonil i J. Popluhár jako člen stávkového výboru. A to přesto, že jako člen úzkého vedení nemocnice věděl o problémech, které zvýšení mezd způsobí. V tomto období jsme byli nuceni urgentně hradit platby exekutorům, aby se nezvyšovaly exekuční poplatky a úroky. Šlo o pozůstatky nedořešených úhrad, zda ze strany Věřitele, nebo jjiných našich dodavatelů které jsem zdědila po nástupu do funkce. Přesto jsem nikdy alibisticky nehádzala vinu na jjiných a neřešila problémy mých předchůdců přes média. V Žilinském večerník ze dne 27. března ředitel nemocnice Ing. Hamaja i jeho poradce I. Rybany tvrdili, že měsíčně produkují ztrátu ve výši cca 480 tisíc Eur. Za mého působení ve funkci nemocnice, přestože fungovala se všemi odděleními včetně infekčního, plicního či cévní chirurgie, takovou vysokou průměrnou měsíční ztrátu nikdy neměla. Nelze mi nepousmiat i nad zřízením funkce poradce ředitele. Ten současný figuruje podle obchodního rejstříku v 15 firmách, přičemž některé jsou v likvidaci. Zbývá jen věřit, že žilinská nemocnice k nim patřit nebude. Matoucí je v článku, který se mi snaží nasadit „psí hlavu“, i chápání pojmů závazek a pohledávka. Do jaké míry je na vině redakce, případně její informační zdroje ze současného vedení nevím posoudit. To Čo s v článku označuje jako „vstřícný krok“ MZSR (a výlučně čemu se připisuje dobré hospodaření nemocnice) byly legálně standardní postup, na základě podkladů, které byly vypracovány ještě před příchodem současného vedení nemocnice. Při realizaci převodu nemovitého majetku platí zákon „O správě majetku státu“, který v jednotlivých paragrafových ustanoveních přesně definuje potřebné postupy. Je zarážející a smutné, že současný ředitel a jeho poradci tuto legislativu absolutně neovládají. Už v roce 2005 byl na vedení nemocnice předložen seznam přebytečného majetku. Na tomto vedení, jako i na ostatních byl přítomen i J. Popluhár i náměstkyně pro ošetřovatelství p. Rovná. Je ironií osudu, že tento seznam předkládal příbuzný J. Popluhára. Takže jeho tvrzení, že o ničem nevěděl zveřejněny v Žilinském večerník je hrubá lež. Pokud by současné vedení, které se tak rádo kriticky vyjadřuje k odprodejem (velmi vděčná a manipulativní téma) mělo alespoň elementární znalosti o celém procesu, vědělo by že každý převod musí schválit MZ ČR a následně jde na přezkum na MF ČR. Až po takovém kompletním prověření se udělí tzv.. „Doložka“, kterou je převod akceptovatelný. Všechny převody za mé éry byly provedeny v souladu s platnou legislativou. Pokud by chyběl jakýkoliv doklad ministerstva by prodej neumožnily. Překvapuje mě, že J. Popluhár, člen strany SMER – SD, zpochybňuje převody v období, kdy obě ministerstva spadaly pod gesce strany jejímž je členem. Zákon o rozpočtových pravidlech od roku 2008 ukládal povinnost finanční prostříkat získané při odprodeji použít pouze na investice, napr.nákup přístrojové techniky. K jednotlivým nemovitostem uvádím nejpodstatnější důvody převodu. Zámeček Bytčica – umístění psychiatrického oddělení bylo v dočasné stavbě a to na dobu maximálně 15 let tj. do doby kdy se měl zámeček zrekonstruovat. K rekonstrukci však nikdy nedošlo a pokoje pacientů, společné sociální zařízení jako i vyšetřovny umístěny v dřevostavbě přestali splňovat základní podmínky. Dnes už nemám zábrany konstatovat, že hlodavci, prosakující voda a moč z patra do přízemí byly součástí chodu tohoto oddělení. K tomu se v zimním období pridružovali problémy s vytápěním a permanentně s teplou vodou. Další zřejmou nevýhodou byl i každodenní dovoz stravy několikrát denně. Zámeček byl absolutně nefunkční, na nejvyšších patrech byly popadané rákosové stropy. Jedním z podstatných momentů byl snížení počtu posteli krytěch ze strany pojišťoven a integrace oddělení mezi ostatní oddělení nemocnice bez visačky „pacient z Bytčici“. Samozřejmě, část personálu stahování neprivítala s nadšením, vždyt odrazu byla po letech pod drobnohledem, nač nebyly dosud zvyklí. V článku Žilinského večerníčku mě překvapila i citace, že „psychiatrie se musela přestěhovat do sklepa“ a zveřejněna fotografie tělocvičny na psychiatrii. Škoda, že redakce nezveřejnila i fotografie z původních prostor v Bytčici. Škoda, že redaktorka nechápe rozdíl mezi přízemím a sklepem. V minulosti v tomto prostoru fungovalo oční oddělení. Pak zřejmě v „sklepě“ funguje i příjmová ambulance krční, oční i jiná pracoviště. Zároveň mi nedá nevzpomenout, že před mým nástupem do funkce se uvažovalo i nad zrušením psychiatrie jako takové. Jeden z mých předchůdců zas zamýšlel přestěhovat toto oddělení do „slobodárky“. Že však psychiatričtí pacienti nemohou mít z bezpečnostních důvodů na pokojích sociální zařízení, po bouracích pracích v budově zůstaly jen obvodové a nosné zdi. Do takto zdevastované budovy se nastěhovali bezdomovci a jedjjjjjiným schůdným řešením bylo budovu, jako přebytečný majetek, prodat. Tvrzení, že náměstci neměli žádnou pravomoc uvádím je čirým alibizmem. Po mém nástupu do funkce ředitelky jsem byla požádána ministrem zajícem ústy vedoucí služebního úřadu, abych za náměstka ředitele stanovila J.. Popluhára. Dodnes nevím jak je to možné, když v daném období byla strana, kterou reprezentuje v opozici. Účastnil se on i náměstkyně pro ošetřovatelství pravidelných vedení nemocnice i gremiálnych porad o čem jsou písemné záznamy. Nemůžu za to, že kromě funkce náměstka, primáře, operatéra, lékaře provádějícího pohotovost na oddělení úrazové chirurgie měl mimo nemocnici další množství aktivit a to například lékař fotbalového klubu MŠK Žilina, poslanec městského zastupitelstva, poslanec zastupitelstva samosprávného kraje, člen komisí v těchto zastupitelstvech, krátce působil i při hokejovém klubu, operoval v soukromém zdravotnickém zařízení, působil v odborných společnostech a přitem i studoval. Takže nepočítaně i pro tři životy. Otázka je jen už pak kvalita práce při takové kvantitě. Překvapená jsem i tvrzeními o ponižováni a neuznání pracovníků nemocnice. Pokud je ponižování pro zaměstnance vyžadování pracovní kázně, dodržování nařízení tak asi mluvíme o dvou různých věcech. Dosud mi je líto lidí, kteří doplatili na lajdáckost jjiných. Při chybě při poskytování zdravotní péče se už život nedá vrátit. Každý měsíc jsem čelila útokům hospitalizovaných, nebo příbuzných pacientů a mnohdy tito lidé měli pravdu. Vyslechla jsem si i půlhodinové proklínání mé osoby za chybu, kterou jsem vůbec nezpůsobila a na mé překvapení odpovědný zdravotnický pracovník se tvářil, že se ho to netýká. Myslím si, že to dnes je období „temna“, když primář není ve stavu způsobilém operovat, když během služeb UPS lékařů se odběhne na fotbal, hokej nebo zahrát tenis, když vládne strach a každý se bojí. Snažila jsem se zaměstnancem neustále vysvětlovat, že empatie, lidskost patří do nemocnice. A když jsem upozornila na chyby jedině s tím, aby se už neopakovaly. Já jsem nebránila lékařem, ani sestrám zvyšovat si kvalifikaci, čerpat náhradní volná, dovolené … Neměla jsem výhrady ani k návštěvám zástupců dodavatelů přímo k vedoucím zdravotnickým pracovníkům, protože oni si vybírali speciální zdravotní materiál, resp. léky, které oni používali při své práci. Já jsem se podepisovala pod objednávky ve smyslu interních předpisů nemocnice. Na závěr krátké poukázáním na realizaci inventur. Inventury ve smyslu Zákona o účetnictví je organizace povinna provádět k 31.12. příslušného roku a to se každoročně realizovalo. Pokud se dělá inventura léků předpokládám, že v souvislosti s jejich novým programem evidence. Bylo totiž běžným pravidlem, že v létě při sníženém počtu pacientů narůstaly náklady na léky. Já jsem tomu říkala „dovolenkové balíčky“ zaměstnanců. Já jsem nikdy nekomunikovala s médii o tem v jakém stavu se nacházela nemocnice v den mého nástupu. Jaké byly dluhy, exkúcie a soudní spory. Nedopustila jsem jakékoliv rušení oddělení, snažila jsem se vybudovat Fakultní Nemocnici na úrovní 21. století. Jen jako třešničku na závěr vzpomenu podepsání dodatku smlouvy na provozování parkoviště soukromé firmě mým předchůdcem, tehdejším pověřeným ředitelem J. Popluhárem a to den před mým nástupem do funkce.
Nemocnice oponuje
Celé stanovisko k otázkám, na které jsme se zeptali vedení:
Stanovisko současného vedení k písemnému stanovisku Ing. Bekeovej.
„Fakultní Nemocnice s poliklinikou Žilina je státní nemocnice a stát jsme my občané a proto nás zajímá nejen její fungování, ale i ve skutečnosti z její minulosti, které vedly k současnému stavu. Večerník dne 03.04 .2012 uveřejnil investigativní článek s názvem Nemocnice zdědila nášlapné miny, na který bývalá paní ředitelka Ing. Bekeová reagovala. Při jejím vyjádřeních nám chybí konkrétnější údaje argumenty a podklady, o kterých by se dalo diskutovat. Přes to všechno bychem chtěli poznamenat, že pravděpodobně p.. Bekeová tím, že už delší dobu nepracuje ve zdravotnictví, pozapomněla na některé skutečnosti. Na úvod bychem chtěli poznamenat, že zveřejněný článek ve Večerník se nevěnoval politickým nominacím a politickým krokem a proto ani my se nebudeme věnovat tomuto tématu. Současné vedení Bojišti bylo jmenovAno na základě manažerských odborností a nikoli na základě politických nominací. Myslíme si, že jedině odbornost, koncepce řízení a důsledné dodržování transparentnosti mohou tak velkou organizaci jakou je Bojišti Žilina opět postavit na nohy. Dobře chápeme, že se to někomu nelíbí. A chápeme i to, že pravdivé řeči jsou často nepříjemné. Platy lékařů a platy sester jsou téma, která rozpoutala uvedenou diskusi. T když, jak jsme uváděli v jednotlivých článcích pro Večerník, navýšení platů je oprávněná otázky týkající na důležitost práce, kterou vykonávají. Je ale třeba všechny věci chápat v souvislostech. Pokud očekáváme zvýšení nákladů na platy lékařů a sester musíme zajišťovat dostatek finančních prostředků na jejich vyplacení. V této souvislosti jsme poukázali na několik chyb minulých vedení, které dnes přinášejí ovoce, které bylo jimi zasazeno. Na jedné straně jsou to nehospodárné vynakládané náklady a investice, které z prodeje nemovitostí mohly být zodpovědněji investovány. Na druhé straně jsou to špatně realizované nákupy léků, SZM a zdravotního materiálu. Je nemyslitelné, aby Bojišti Žilina měla 1,3 milionu € ve svých zásobách umrtveného majetku. To jsou vše peníze, které mohly být efektnější umístěny v obrátkovosti finančních prostředků. Ve svém stanovisku p.. Bekeová i přiznala, cituji: „Neměla jsem výhrady ani k návštěvám zástupců dodavatelů přímo k vedoucím zdravotnickým pracovníkům, protože oni si vybírali speciální zdravotní materiál, resp. léky , které oni používali při své práci. Já jsem se podepisovala pod objednávky ve smyslu interních předpisů nemocnice. „Je naprosto nepřípustné, aby jeden vrcholový manažer nechal volný nákup materiálu bez důsledné kontroly! Dnes na tuto chybu všichni doplácíme. Pokud by se věnovala pozornost této oblasti, tak Bojišti by dnes měla mnohem více oběžného kapitálu. Na základě podrobné analýzy vývoje mezd pro lékaře a sestry jsme dospěli k názoru, že došlo k vážnému pochybení při stanovování základních mezd lékařem. Velmi neradi bychem podrobnosti rozebírali přes média, protože se týká citlivých otázek, ale chceme jen reagovat na písemné vyjádření p.. Bekeovej, která uváděla ve svém stanovisku o nízkých nárůstech mezd našich lékařů ve FNsP. Zodpovědně můžeme prohlásit, že navýšení mezd je jedno z nejvyšších mezi státními zařízeními. Tyto naše informace se dají ověřit na NCZI, kde jsou statisticky shrnuty všechny důležité zdravotní informace. Také VZP má podrobné analýzy, které potvrzují naše tvrzení. Paní Bekeová asi studována doklady, které vyšly z memoranda a zákony, které byly přijaty pro zajištění zvýšení platů pro lékaře. Nebot pokud by si pamatovala způsob odměňování lékařů, který schválila a měla by nastudované memorandum a zákon, tak by musela změnit své vyjádření. Toto jsou fakta a nenín prázdná slova p.. Bekeovej. Opět tvrzení ze stanoviska paní Bekeovej na jehož základě je možné pouze konstatovat, že nemůže vykonávat vrcholového managera FN žilní, které citujeme „Pokud bych byla, být jen trochu sáhla na platy lékařům, okamžitě bych měla na stole výpovědi. Stalo se to například před několika lety na oddělení anestezie. Jelikož jsem byla zodpovědná za celý chod zařízení, nemohla jsem ohrozit pacienty av otázkách platů jsem, jako každý ředitel, tahala za kratší konec. „Uznáváme, že řešení uvedeného problému je dost těžký oříšek, ale ve více nemocnicích na Slovensku mají tento problém vyřešen, jen p.. Bekeová tento problém řešila jen a jen zvyšováním platů, Čo dnes vytváří pro Bojišti Žilina fenomén nášlapné miny. V řadě vyjádřeních p.. Bekeová používá nejčastěji nic neříkající argument, kde se odvolává na to, Čo všechno zdědila po bývalém vedení. My, jako nové vedení Bojišti jsme jen v krátkosti konstatovali, že minulé vedení souhlasili s tím, aby byly z činnosti organizace vyňaty finančně ziskové oddělení, což mělo za následek neodvratný výpadek nemalých prostředků. Ale na druhé straně jednoznačně deklarujeme změny a procesy, které jsme změnili proto, aby nedocházelo ke prohlubování ztráty. A také jsme se dotkli prodeje nemovitostí, které svým pronájmem mohli dnes plnit rozpočet Bojišti z druhé části příjmů. Bojišti by byla tím pádem méně závislá na platbách od zdravotních pojišťoven. Jen krátké zamyšlení. Bojišti Žilina vlastní v Dolním Kubíně budovu skoro v centru města. Do dnešního dne nájemce platí pravidelně nájem. Proč nemohly být všechny budovy v centru města Žilina na Štefánikově ulici, v prostorách České Spořitelny, budovy na Spanylovej ulici ve vlastnictví Bojišti a přinášet příjmy? A nepotřebovali ani velké investice na rekonstrukci. Bohužel, musíme při tomto konstatovat, že mnohé nemovitosti byly prodány pod cenou. Mezi dalšími informacemi p.. Bekeová se nechala unést emocemi a více se věnovala osobním invektivy směrem na jednotlivých nových členů vedení. Místo toho, aby si prověřila skutečnosti, jakým přínosem a za jakým účelem byl angažovaný člověk ze soukromého byznysu, tak se uchýlí k urážkám a osočování. Osoba p.. Igora Rybana je v momentálním čase velkým přínosem pro změny řízení a jednotlivých procesů. Přinesl do řízení a fungování naší Bojišti Žilina nové formy myšlení a realizování jednotlivých kroků. Výsledky práce našeho poradce a současně už trvalého zaměstnance jsou prokazatelné. Za to krátké období se podařilo změnit a nastavit několik procesy. Chápeme Vás, p.. Bekeová, že jste naštvaná na lidi, kteří Vám dávají nepříjemné otázky. Právní kroky na ochranu osobnosti si budou řešit všichni dotyční osobně směrem na p.. Bekeovú. Pokud paní Bekeová píše ve svém vyjádření, že peníze z prodeje majetku bylo nutné použít na investice, proč se za tyto peníze nerekonštruovali zbývající budovy a nemovitosti Bojišti? Bylo jen a jen na jejím rozhodnutí, zda prodá Zámeček v Bytčici a za peníze pak dokončí rekonstrukci svobodárny, kde může následně přestěhovat psychiatrické oddělení. Skutečně si je třeba podívat prostory dnešní psychiatrie, protože asi p.. Bekeová tam už dávno nebyla, nebot je rozdíl zda je pacient na příjmové ambulanci 30 min. dokud ho lékař vyšetří , nebo je hospitalizován na oddělení, kde stráví na uvedené pokoji 24 hodin. Je velmi důležité si ještě uvědomit i tu skutečnost, že se jedná o psychiatrických pacientů, kde i samotné prostředí by mělo ovlivnit svým způsobem na léčbu pacienta. Skutečně tento krok byl velmi špatný a necitlivý ke těmto pacientům. Mít argument ten, že jsou zaměstnanci psychiatrie naštvaní, protože v „sklepních“ prostorech budou více pod kontrolou, tak to je jen neschopnost vrcholového managementu, že nedokáže zařídit plnění pracovní doby i na vzdálených pracovištích FNsP. Umíte si představit, že majitelé a vrcholové vedení závodu KIA je v Koreji a tím pádem by se v Žilinském závodě nedodržoval pracovní doba? Dosud publikovaná argumentace k příčinným prodeje jednotlivých nemovitostí je velmi slabá a to jsme se ještě velmi mírně vyjádřili. Nebráníme názoru p.. Bekeovej, kde hodnotí stupeň znalosti ředitele a jeho poradců, nevíme kde na to bere pravomoc, ale jen pro informaci, máme dostatek znalostí na to, jak máme realizovat prodej nemovitostí. Ale jak jsme již psali v tomto stanovisku, p.. Bekeová se soustřeďuje na urážení lidí, které absolutně nezná, ale hodnotí je. My se budeme přidržovat jen faktů které vypovídají samy o sobě. Ale vždy je lepší pracovat s poradci, kteří mají zkušenosti z businessu jako chodit na jednání do pojišťoven sama, jak chodila p.. Bekeová, nebo jen s vedoucí výpočetního střediska. Ale vrátíme se ke podstatě problému prodeje majetku. Pokud bychem měli k dispozici všechny doklady ve FN Žilina, tak určitě bychem netvrdili opkdyž. Právní zástupce Bojišti Žilina nemá k dispozici uvedené doklady i když pracoval za dob p.. Bekeovej. Nemá známo, že by byly k dispozici souhlasy na uvedené prodeje. Ve skutečnosti si všechny uvedené prodeje organizovala osobně p.. Bekeová a současní pracovníci nemají žádné podklady ke prodeji. Budeme jen rádi pokud se uvedené doklady najdou a budou založeny k jednotlivým prodejem. Pokud i připustíme, že by byl některý majetek přebytečný, zaráží nás na tem to, Čo bylo uznAno p.. Bekeovou za přebytečné. Jako příklad uvádíme:
• fontána před dětským oddělením
• vodojem v areálu nemocnice
• cesta při příjezdu do nemocnice
• budova dětského plicního oddělení
• budova bývalého infekčního oddělení
• lékárna v budově České Spořitelny
• budovu na Štefánikově ul..
• rozestavěný centrální příjem s velkým parkovištěm
Toto je skutečně majetek, který byl prodán a uniká nám význam prodeje uvedeného majetku ao prodejních cenách ani nemluvě. Pokud bychem dále pokračovali a skutečně bychem připustili nadbytečnost některého majetku není nám jasné, jak byla stanovována cena při prodeji majetku. Pokud v jednem roce investuji do majetku 8,1 milionu slovenská korun ao rok prodám uveden majetek za 13,7 milionu slovenská korun, tak at počítáme jak počítáme, stále nám vychází, že zisk z prodeje je 5,6 milionu slovenská korun. Ale vždyt za to v roce 2005 se nedal koupit v centru města ani 4 – pokojový byt a ne celá svobodárna! A další prodeje realizované podobným způsobem. Účetní rozměr pohledu p.. Bekeovej je také dost zvláštní. Ano, je podle platných zákonů naší země třeba provádět inventury ke 31.12. Jen je důležité provádět správným způsobem inventury, nejen účetní, ale i fyzické inventury. Nebudeme se rozšiřovat o odpisování léků, SZM a zdravotního materiálu do nákladů. To se totiž to ani nedá pojmenovat, jakým způsobem byly realizovány náklady léků. Avšak do období 31.12.2011 nebyly důkladně prováděné inventury léků, SZM a zdravotního materiálu. Až nyní se ve skutečnosti ukázalo, kolik majetku má Bojišti zbytečně umrtveného v této oblasti. Podle účetních zákonů je třeba provádět účetní a fyzickou inventuru a případné nesrovnalosti okamžitě řešit. Toto se vykonávano. Otázka na Vás, p.. Bekeová, jakým způsobem jste měli přehled o majetku a množství léků na jednotlivých odděleních? Nebo to nebylo pro Vás důležité? No a „třešničkou na dortíky“ je vyjádření se bývalé ředitelky p.. Bekeovej jak probíhalo nakupování léků a SZM a zdravotního materiálu. Prosím Vás všech, je si třeba velmi dobře všimnout vyjádření, že p.. Bekeová nechávala na volnosti výběru lékařů, sester a ostatních zaměstnanců, Čo si mohou nakupovat, vždyt ona to jen podepisovala ve smyslu předpisů, které byly platné ve FNsP. A kdo vlastně stanovil tyto předpisy? Zamyslela se p. Bekeová nad tím, že jestli to bylo správné řešení? Jakým způsobem zajišťovala p.. Bekeová v té době efektivitu nákupu? Naše důkazy jsou skutečné v tem, že vedení Bojišti Žilina živelný žádné veřejné zakázky. Nákupy byly realizovány na základě dohod s jednotlivými dodavateli. Jakým způsobem byla zajištěna nejlepší cena pro Bojišti Žilina při nákupu léků, SZM a ostatních zdravotnických prostředků? Jen další perlička. Celé veřejné zakázky zajišťovala pro Bojišti jen jediná osoba. Je normální, že by dokázala jedna jediná osoba zajišťovat veřejné zakázky pro celou Bojišti? V jjiných podobných společnostech to zajišťují pět a více zaměstnanci v Žilině jedna jediná! Závěrem bychem se jen chtěli dotknout jedné části, kde v samotném vyjádření p.. Bekeová píše o budování Nemocnice 21. století! Velmi by nás zajímalo čím a kterými kroky směřovala s nemocnicí do 21. století? Nebo takto to zní v našich uších jen jako prázdná slova jako celé stanovisko p. Bekeovej. Bylo to prodejem majetku, nebo zanedbanými cestami, nebo nebodaj chaotickým nákupum léků, SZM a zdravotního materiálu. Nebo dokonce (ne) koncepcí řešení přesouváním oddělení do nevyhovujících prostor, nebo umožněním privatizace ziskových činností nemocnice, atd.. …. Mimo jiné si musí každý, kdo si zodpovědně přečte vyjádření Ing. Bekeovej, najít hned několik důvodů, proč není dobré, aby opět začala řídit jako statutární zástupce tak velkou instituci jakou FNsP Žilina je.
Čo stál urgent?
Od 15. listopadu 2011 funguje v areálu žilinské Fakultní nemocnice multifunkční urgentní příjem. Nové pracoviště se vybudovalo v hodnotě 13,2 milionu eur, které nemocnice získala z eurofondů, a přispěl ke zvýšení kvality poskytované zdravotní péče v žilinském regionu. Základní kámen urgentně položili v roce 2009. Rozpočet na urgent schvalovalo podle D. Bekeovej ministerst ve, podepisovala ho i ona. Při jeho prohlédnutí jsme se na chvíli pozastavili nad nestandardním oceněním běžných položek. Vždyt posuďte sami. Za jeden nerezový odpadkový koš, jehož cena se na trhu pohybuje kolem 30 eur za největší 20-litrový, zaplatila EU 199 eur. Mikrovlnná trouba stála 404 eur, klasická rychlovarná konvice 123 eur a televizní přijímač 1230 eur. Lednička s mrazákem, naprosto běžná a bez speciálních funkcí figuruje na seznamu s cenou 1279 eur, 175-litrová chladnička byla za 1104 eur. Automatická pračka (cena těch dražších se běžně pohybuje okolo 500 eur) stála 1242 eur za jeden kus. Na urgentní je mají dvě. Perličkou pro lékaře je i obyčejná emitná miska, která prý může stát 2-3 eura, ale podle seznamu stála přes 26 eur, zda neurologické kladívko za 288 eur. Mimo jiné nás zaujala i laserová tiskárna za 640 eur a jehličková tiskárna za 1280 eur. Částka za předražené položky se po spočítání vyšplhala na více než 226 tisíc eur. „
Na úklidu ušetří tisíce
Samotná nemocnice platila za některé služby, léky, speciálním zdravotním materiálu (SZM) a přístroje více než musela. Přichází na to teď, když náměstci kontrolují seznamy objednaného zboží z jednotlivých oddělení a zoškrtávajú ho na nezbytné. Stejně to vyplynulo z první čtvrtletní fyzické inventury. Už v minulém čísle jsme upozornili, že nemocnice má ve skladech a po odděleních materiál v zásobách v hodnotě 1,3, milionu eur. Před svátky se konala již druhá fyzická inventura za toto čtvrtletí. Ke konci účetního období se totiž po minulé roky vždy dělala ale jen účetní inventura – tedy na papíře. Personál potvrdil, že fyzicky inventuru léků a SMZ předtím nedělali. Za zmínku stojí i nákup nového CT a mamografického přístroje. Podle podkladů, které jsme měli k dispozici, byla cena obou přístrojů téměř dvojnásobně předražená. Stavební práce a úprava prostor také přesáhly 100 tisíc eur a dokončili ještě v době, kdy v křesle ředitelky dočasně vystřídala Danielu Bekeovú Margita Sirotná. Ta do nástupu do funkce (1.6.2011) zastávala post náměstkyně ředitele pro ekonomicko-technický úsek. Ještě z minulého roku rezonuje „kauza úklid“. Nemocnice v Žilině platila za úklid nejvíce ze všech nemocnic na Slovensku. D.
Komentáře