BRATISLAVA 15. května (ČTK) – Ministerstvo financí (MF) ČR chce v rámci zákona o spotřebitelských úvěrech doplnit nová ustanovení týkající se výpočtu roční procentní sazby nákladů u úvěrů bez pevně stanoveného trvání nebo opakovaně plně splatných, tedy i při tzv.. revolvingových úvěrech.
Proto dalo do připomínkového řízení novelu tohoto zákona, přičemž změnit by se měly i související zákony. Součástí návrhu je i zavedení speciálního režimu pro úvěry poskytované vlastníkům bytů v zastoupení Společenství. Účinnost se navrhuje na závěr letošního roku.
Smlouva o spotřebitelském úvěru na dobu neurčitou je podle informací zveřejněných v materiálu bez pevně stanovené délky trvání a zahrnuje spotřebitelské úvěry, které se musí zcela splatit v rámci určitého období nebo po něm , ale jakmile jsou splaceny, jsou přístupné na další čerpání. Například, pokud jde o povolené přečerpání, celková výše spotřebitelského úvěru se považuje za vyčerpanou v plné výši a na celé období trvání smlouvy.
Pokud dobu trvání povoleného přečerpání není známo, roční procentní sazba nákladů se vypočítá na základě předpokladu, že trvání spotřebitelského úvěru je tři měsíce. Pokud ještě nebyla dohodnuta maximální výška spotřebitelského úvěru, za maximální výši se považuje 1 500 eur.
Cíl speciálního režimu
Cílem zavedení speciálního režimu pro úvěry na opravu nebo údržbu bytového domu je zajistit vlastníkem bytů nebo nebytových prostor vyšší ochranu. Přestože tyto úvěry vyřizují správci nebo společenství vlastníků bytů, splácejí je a také ručí za ně vlastníci bytů a nebytových prostor.
V drtivé většině jde tedy podle resortu financí o spotřebitelů. Mělo by se tedy umožnit vlastníkům bytů nebo nebytových prostor získat bezplatně na základě žádosti jednou ročně výpis z účtu bytového domu i bez souhlasu Společenství nebo správce.
Materiál dále upravuje možnost ukončit kupní-prodejní smlouvu na základě odstoupení od smlouvy o vázaném úvěru. V praxi se podle ministerstva financí stávají případy, kdy spotřebitel doma zjistí, že uzavřená smlouva o vázaném úvěru je pro něj nevýhodná a odstoupí od ní.
Může se také stát, že už klient nemá zájem, resp. nemůže si splátky dovolit. Nemá však právo na ukončení kupní smlouvy o koupi zboží nebo o dodání služby a je jen na rozhodnutí prodejce nebo dodavatele služby, či spotřebiteli umožní, resp. za jakých podmínek umožní ukončit smlouvu.
Spotřebitel může odstoupit
Nové znění tak podle resortu umožní spotřebiteli na základě odstoupení od úvěrové smlouvy odstoupit i od smlouvy o koupi zboží nebo dodávce služby, pokud se tak rozhodne. Přičemž důležité podle resortu je, aby za takové jednání nebyl sankcionován.
Zákon zároveň podle resortu nestanoví, kdo vrátí spotřebiteli již zaplacené splátky úvěru, v případě, jestliže smlouva o úvěru zanikne například pro nedodání zboží nebo služby.
& quotZákon v současnosti říká, že prodávající a věřitel si navzájem vypořádají vrácení poskytnutěch peněžních prostředků bez účasti spotřebitele, avšak v zákoně chybí povinnost věřitele vrátit spotřebiteli peněžní prostředky, které mu patří, „uvádí se v materiálu.
A tedy pokud spotřebitel uhradil peníze věřiteli před zánikem smlouvy o úvěru a informoval ho o zániku pro odstoupení od smlouvy o koupi zboží nebo služby, věřitel je podle návrhu povinen mu je vrátit neprodleně, a to nejpozději do 14 kalendářních dnů po doručení oznámení.
Komentáře