Kolik fíglů ještě potěší Slovenská národ? – SME.sk

Po příjezdu do bytovky otevírám schránku, jdu najisto pro žlutý lísteček … a jakože jin když, i několik letáků „povinného čtení“ jsem vybrala na získání přehledu, Čo, kde a za kolik. Letáky přistáli na stolku, žlutý lísteček hned vkládám hned do kabely. Druhý den rAno si na něj vzpomenu, vybírám i občanský průkaz a odcházím na poštu. Z budovy, kde pracuji, to mám na 2 minuty. Ve výtahu podívám na lístek … a skoro jsem vyplivla neslušné slova. Prý místo uložení: Pošta Tarcal (sídliště v našem městě vzdálené od centra města 2 km ). Nezůstalo mi nic jiného, ​​jen se vrátit z kratší cesty.

Na druhý den setkávám doručovatelkou, přimlouvám se:

„Včera jsem vám chtěla volat, ale jaksi mi to nevyšlo.“

„Proto jsme se setkali.“

„Dostala jsem balíček a je uložen na poště na Tarcal, nevíte proč?“

„Balíky rozváží poštovní kurýrní služba, ne pošta. Nevím, jak je otevřena pošta na Tarcal „, upřímně informuje útlá osůbka.

V sobotu jsem na to úplně zapomněla. Nevadí, do ukončení úložní lhůty Daleko. Ne nadarmo se říká, „co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra“, ukládám do mobilu poznámku a v pondělí zvýrazňuje diář, šipku úkoly. 11:00. pošta Tarcal. Ale řeknu pravdu, moje rozhodnutí hned od začátku doprovázel podivný pocit; takový příznačný který našeptává, „jdeš zbytečně“. Ve snaze mít jednu roli vyřešenou jsem svůj vnitřní hlas i tak neposlouchá a vybrala jsem se pěšky na dvoukilometrovou procházku (zkratkou lze ušetřit 500 metrů). Pokladní hodiny oznamovaly pracovní dobu od 8.00 – 12.00 hod a od 12.30 do 16.00. Můj mobil právě ukazoval 11.48 hod.. Spolkla jsem hořkou slinu a pobrane se domů. Moje kroky směřovaly k poště podruhé kolem půl druhé. Výsledek stejný, dveře na poště jsou zase zavřené. Vybírám z kabely mobil, abych se přesvědčila, zda mé myšlenky odpovídají realitě, když tu najednou slyším: „od 1. května je pošta zrušena. „Nevěřila jsem vlastním uším a očím. To je jako špatný vtip … vybírám z kabely žlutý lísteček, ukazuji babičce, ona mně pohlednici Dobrého anděla, protože schránku na budově doručovatelka vybírají. Hmmm, nevěřícně broukal. Vychází i paní z květinářství … všechny tři kroutí hlavami. Obdivovala jsem samu sebe za sebeovládání, zřejmé mi v tem pomáhal úžas takového „gigantu“, jehož prioritou jsou služby občanům. Vtem, jak jsem se dívala kolem obzerajúcich si nás, jsem si všimla na druhém křídle vchodových dveří oznámení o „dočasném zrušení pobočky“.

Scházím do města s trpkostí, rozčarováním, zklamáním nad konáním jjiných a dávám si opakovaně závazek, že svůj vnitřní hlas budu respektovat. Na hlavní poště v centru města bez dlouhých řečí dostávám za podpis balíček.

neztrácející odvahu ve snaze dopátrat se pravdy, ptám se, jestli ten, Čo mi doručil žlutý lístek do schránky nevěděl, že pošta na Tarcal je zrušena? Paní za okénkem zakroutí hlavou a znechuceně mě informuje, že ne a že se tu cítí jako v Kocourkově, nebot ona, jako pracovnice, nazvu ji přepážkový pracovnice prvního kontaktu, slízne vše, Čo klientovi přinese slina na jazyk, nebot ne vždy je klient doma , aby očekával a vítal kurýrní službu; ne všichni mají internet, aby byly e-mailovými zprávami informováni o doručení zásilek … a vlastně, i kdyby byly, nic to na věci nemění, nebot člověk má všelijaké povinnosti.

Čo dodat o spolupráci a kompetencích České pošty, a. s., Spišská Nová Ves a poštovní kurýrní služby? No comment.

Když jsem si přečetla informace o odstupném ve výši 178 000, – €, můžeme být všichni hrdí, že máme takové Hrdé generální ředitelky České pošty, a. s. Už teď vím, proč je na poštách otevřené každé druhé okénko, proč se ruší pobočky a proč je lepší poslat dopis 1. třídou … ? Vlastně všechny otázky jsou úplně zbytečné, protože ve všem je nějaký fígl.

A v tomto je Jan s velkým F.

Starší článek autora Když nevěra vstoupí do vztahu

Starobylý článek autora „jistoty“ na náš stůl