Americký dolar padá, ceny mimo USA ne – Zprávy – Ekonomika

Kristián Klima, World Business Press Online, Ottawa | 21.07.2008 08:01

Hodnota dolaru klesá, pouze ceny zboží jako kdyby si to neuvědomovali. V USA je stále levnější než jinde ve světě. Nejlépe to mohou porovnat sousedé – Kanaďané. A zlobí je to.

Už skoro rok je hodnota kanadského dolaru na úrovni amerického. Přesto zůstávají ceny v Kanadě mnohem vyšší než v USA. Donutí kanadští spotřebitelé prodejců snížit ceny, či alespoň jejich výrazně přiblížit americkým?

Quebec, 15. listopad 1976. Provinciální volby vyhrává Parti Québécois, jejímž hlavním cílem je samostatnost provincie. Hodnota kanadského dolaru, který si v té době držel paritu s americkým, začala klesat. Zastavila se až v lednu 2002. Kanadský dolar, tzv.. Loon, byl hodný jen 61,79 amerického centu. 20. září 2007 však dosáhl opět dosáhl paritu s americkým dolarem a od té doby ji prakticky jedna ku jedné.

Třicet let je někdy dlouhých jako věčnost a tak si Kanaďané zvykli na to, že ceny jsou severně od Hranice výše. Knihy, časopisy, CD i další zboží mají často „dvojjazyčnou“ cenovku. Například kniha This is your Brain on Music od Daniela Levitina – USA $ 15.00, CAN. $ 18.50. Nemesis Isaaca Asimova U.S.A. $ 7.99 / CAN. $ 10.99.

Není dolar jako dolar

Kanaďané mohou ceny porovnávat přímo, protože v obou zemích se udávají zásadně bez daně. V praxi to vypadá t když, že pokud cenovka na knize říká 18.50, u pokladny si od vás vyžádají 20.90 (18.50 + dvě daně, v Ontariu je to dohromady 13 procent).

Když se hodnota dolarů vyrovnala, najednou v Kanadě vše bylo o 30 procent, ale nezřídka io 50 procent dražší než ve Spojených státech. Největší problém byl, že rozdíl byl zřejmý na první pohled. Následovaly malé lokální bojkoty, spotřebitelé a jejich sdružení tlačili na prodejců, aby ceny snížily. Nejlepší na úroveň amerických.

Obchodníkem chvíli trvalo, než zareagovali – přesněji několik měsíců. Někteří snížily ceny na úroveň amerických, například kanadský LA Music prodává elektrickou kytaru Ibanez RG321 (Mahogany oil) za 279 CAD, americký Musician ‚s Friend za 279.99 USD.

Další ceny mírně snížily, zmiňovaných 18.50 CAD za Levitinovu kniha je podle prodavačky výsledkem parity dolarů, protože původně kniha stála bez daně více než 20 CAD. Některé úpravy byly skutečně jen kosmetické, a to Kanaďanem nestačilo.

Bitva o ceny automobilů

Největší rámus nadělali při autech. A měli na to dost závažný důvod, nebot auta, které měly ve Spojených státech základní cenovku například 15 tisíc USD, běžně začínali v Kanadě nad hranicí 20 tisíc dolarů. Při luxusnějších autech byly rozdíly v desetitisících.

Pár příkladů z několika segmentů – všechny ceny jsou bez daní a poplatků jsou převzaty z ceníků platných v polovině července, tedy 10 měsíců po dosažení parity.

Toyota Yaris stojí v základní verzi v USA 11 500 USD, v Kanadě 14 tisíc CAD. Populární truck Chevrolet Silverado 1500, který se, mimochodem, vyrábí v Kanadě, začíná v USA na 18 515 USD, v Kanadě na 23 520 CAD. Ve třídě malých aut, podle amerických kritérií, stojí 2.3 litrová Mazda3 v plné výbavě 22 100 USD, severně od Hranice 28 800 CAD. Poslední srovnání navíc trošku selhává, protože kanadskému modelu chybí Protiskluzový TCS a stabilizační systém DSC (vůbec není v nabídce). Není to jediný případ, kdy Kanaďané nejenže platí více, ale platí více za méně.

V segmentu luxusních SUV jsou rozdíl propastné. Například Mazda CX-9 s maximální možnou výbavou a stejnými doplňky stojí v USA 37-tisíc amerických dolarů. Kanadský dealer si za stejné auto řekne přibližně 50 tisíc kanadských dolarů. Pokud se posuneme do třídy luxusních sportovních aut, tak základní verze Porsche 911 stojí v Kanadě o 20 tisíc dolarů více 93 200 oproti 73 500.

Parita v praxi? Stále fikce

Začátkem června vydala Bank of Montreal (BMO) zprávu, ve které se zaměřila právě na rozdíly v cenách mezi USA a Kanadou. Rozdíly se snížily, z průměrných 24 na 18 procent, ale i tak zůstávají podle autorů zprávy „nezvykle vysoké“.

Nákupní košík BMO skládal ze sedmnácti položek různého druhu. Například herní konzole Nintendo Wii stojí v USA 249.99 USD, v Kanadě 279.99 CAD (rozdíl je 12 procent). Plenky Huggies Pullups jsou v USA o 27 procent levnější (18.97 CAD proti 14.97 USD). Průměrná cena 8 digitálních fotoaparátů je v USA o 26 procent nižší.

Zástupce divize kapitálovéých trhů BMO Doug Porter připomíná, že zpočátku se obchodníci bránili tvrzením, že potřebují čas na úpravu cen. Dalším argumentem bylo, že potřebují vyprodat draze nakoupené zásoby. Za poslední rok však byl průměrný kurz 98 amerických centů za 1 kanadský dolar, takže tento argument neobstojí.

Je očividné, že obchodníkům chybí dobrá vůle, protože prostor pro snížení cen mají, no představa, že se při paritě dolarů ceny v USA a Kanadě vyrovnají je naivní a nereálná. Důvod? Velikost trhu, jeho roztříštěnost a obchodní bariéry mezi provinciemi.

Kanadské specifika

V Kanadě žije 33 milionů lidí, to je méně než v Kalifornii. Jenže rozlohou je Kanada 23krát větší. Kupní síla je soustředěna na jihu Ontaria av Quebecu, a pak na opačném konci země ve Vancouveru (Britská Kolumbie). Z Quebecu do Vancouveru je to 5 tisíc kilometrů.

„Když zboží přijde do Kanady, většinou musí přijít na dvě místa,“ vysvětluje Leo Gallioto, manažer ottawské pobočky společnosti Carbon Computing. „Nebo projde jednou přes hranici na jednem místě a je expedovano. A je to drahá přeprava. Zejména když vezmete v úvahu, že nejde o objemy, které jsou přepravovány ve Spojených státech. Zatímco velké obchodní sítě v USA nakupují přímo od výrobců velké objemy zboží, kanadské firmy, i velké elektrosupermarkety jako FutureShop, nakupují většinou od distributorů. Takže cena je nezbytně vyšší. „

Kanada je kromě toho „specialista“ na standardy, které jsou zpravidla postaveny t když, aby nad nimi člověk kroutil hlavou. Nárazníky aut prodávaných v Evropě av USA, musí vydržet náraz v rychlosti 4 km / h. Kanadské auta museli až do změn přijatěch začátkem července vydržet 8 km / h. Toto a další podobná opatření výrobcem komplikují certifikační proces a také přispívají k vyšším cenám. Některé firmy se neobtěžují. Toyota v Kanadě neprodává svou značku Scion, nabídka výrobce počítačů Dell je menší než v USA atd. Velké rozdíly jsou i mezi provinciemi, například v oblasti záruk. Nemluvě o tem, že zboží prodávané v Kanadě musí mít dvojjazyčné nálepky.

Zjednodušení řečeno, náklady na schválení výrobku pro 30 milionový trh a 300 milionový trh mohou být stejné, ale cena na jeden kus prodaný koncovému zákazníkovi bude na větším trhu nižší. Své dělají i rozdíly ve mzdových nákladech či cenách pohonných hmot. To však jen těžko vysvětluje, proč je v Kanadě vyroben Chevrolet Silverado koupený u dealera 20 kilometrů od konce výrobní linky o 5 000 dolarů dražší než v USA.

Obrana útokem

Jak se tedy Kanaďané brání? Logicky, chodí nakupovat do Spojených států. Ale není to tak jednoduché. Někteří výrobci totiž záruku omezují jen na Spojené státy. Internetové přeshraniční nákupy mají také své „kouzlo“. Poštovné z USA do Kanady není zadarmo. Zásilka musí projít celnici. Severoamerická zóna volného obchodu sice věci zjednodušila odbourala mnohé cla a poplatky. Stále ale třeba zaplatit kanadskou daň. A to celé musí někdo „zúradovať“. A to také není zadarmo.

Takže k ceně zboží, řekněme 100 dolarů, se připočte daň 13 procent když tomu si dotčená přepravní společnost zaúčtuje manipulační poplatek. Nedávno můj známý zaplatil za poplatek více než byla výše daně. Pokud zůstaneme při 100-dolarové zásilce, tak výsledná částka může být kolem 125-130 dolarů …

Nejlepší je přinést věc po vlastní ose. A mnozí to dělají. Za prvních šest měsíců 2008 si Kanaďané přivezli z USA přes 150 tisíc aut. To je o něco více než průměrný měsíční prodej v roce 2008. A třikrát více než za první pololetí 2007.

Za pozornost stojí, že 70 tisíc Kanaďanů tuto dobrodružnou výpravu podniklo na vlastní pěst (zbytek využil dealerů nebo brokerů). Dobrodružnou proto, že administrativa spojená s dovozem je velmi komplikovaná, v podstatě je jednodušší přivézt auto z USA na Slovensko jako do Kanady. Za předpokladu, že na jedno auto ušetřili jednotliví dovozci průměrně 5 000 dolarů, dostaneme se k částce 350 milionů.

Zástupce divize kapitálovéých trhů BMO Doug Porter tvrdí, že bez dalšího tlaku ze strany zákazníků se situace nezmění. Individuální dovoz automobilů může být jednou z jeho forem. Pokud bude dovoz z USA pokračovat stejným tempem, což je vzhledem k sblížení kanadských a amerických norem velmi pravděpodobné, připraví kanadských dealerů o více než dva měsíce prodejů.

Dobrovolné sdružení Auta bez hranic (Cars Without Borders, www.carswithoutborders.cem ^[1] ) existuje sice jen osm měsíců, za ten čas však pomohlo tisícům lidí, a dokonce i ministerstvo dopravy a další instituce ho požádali o konzultaci při přípravě legislativy. Získali na spolupráci také několika amerických dealerů, kteří velmi ochotně spolupracují s kúpychtivými Kanaďany.

Otázkou je, zda podobné iniciativy vzniknou iv dalších oblastech prodeje. Zda Kanaďané budou jen nadále Somr, nebo zda se vrátí k nadšení z prvních týdnů po dosažení parity.